Andělé už jsou doma

Vyhlášení hudebních cen Anděl 2010, které proběhlo včera večer, nijak nerozvířilo vody české populární hudby.

Ceny s trochu krkolomným názvem Ceny Akademie populární hudby Anděl se v různých formách udílejí už od roku 1991, kdy se ocenění ještě dělilo mezi obě československé republiky. V pozdějších letech byly ceny předávány pod názvem Gramy v podobě keramických sošek gramofonů. Název však musel být nahrazen kvůli sporům o autorská práva, o která se přihlásila Národní akademie hudebního umění a věd, která předává Ceny Grammy v USA. Teprve v roce 1997 získaly ceny Anděl současnou podobu, především díky sošce Anděla, kterou vytvořil Jaroslav Róna. 

Předávání cen Anděl není v Čechách bráno víceméně nijak vážně. Příčinou je jednak dlouhodobě rozpačitá choreografie slavnostního večera, který diváci vnímají a malá míra respektu, kterou cenám věnují čeští hudebníci. 

"Protože se bohužel za celá ta léta nenašel nikdo, kdo by cenám APH vtiskl dlouhodobě zajímavou a jasnou tvář, zábavnou moderaci, kvalitní a progresivní hudební náplň večera, vkus, názor, šmrnc, spád, prestiž a aspoň snahu o reakci na skutečně aktuální hudební dění v této zemi. Korunu tomu všemu nasadilo letošní prohlášení pořadatelů- nemůžeš přijít na ceremoniál? O.k., tak cenu dostane někdo jiný. To už mám pocit, že se ocitáme v jiném čase a jiném prostoru."

Odpověděl na otázku časopisu Respekt Proč jsou Andělé nejméně respektovanou cenou v Česku? Milan Cais z Tatabojs. A není se co divit. Stačí nahlédnout do seznamu letošních nominací, ve kterém mimo jiné figurují jména jako Petr Kolář, který na slavnostním večeru ohromoval svým hitem Ještě že tě lásko mám z roku 2005, David Deyl, který nás nechává žasnout nad svými písněmi, ve kterých díky špatnému hudebnímu aranžmá zaznívají podobné perly jako "za dveřmama" nebo XindlX, který se sice vyhoupl na hudební nebe, ale přes všechnu snahu jsme ještě nezaznamenali, že by dokázat jakkoliv využít hlasový rozsah nebo ohromit songem, který není zcela identický jako jeho ostatní tvorba. K nominaci skupiny Kabát se raději vyjadřovat nebudu. Z této situace nejspíš plyne všeobecný skepticismus k předávání cen Anděl. Přesto se letošní ceremoniál nesl v celkem vydařeném duchu, který sem tam kazily pouze drobné technické výpadky nebo spíše úsměvné přešlapy jedinců, jako třeba Filipa Renče, který se objevil na začátku přenosu, ale později už nebyl schopen se dostavit na předávání cen za videoklip roku. 

Letošní ročník však přes všechna nominační klišé inspirována Českým slavíkem, který nominuje Káju už pětatřicet let, přinesla také několik příjemných překvapení. Patří k nim ocenění Charlie Straight, třinecké kapely, která se profiluje jako britpopová skupina s překvapivě zajímavými hudebními variacemi, o které je slyšet také v Německu, Polsku nebo v Anglii. Podobný světový zájem jsme naposled zaznamenali pouze u hitu Jožin z Bažin Ivana Mládka, který byl přezpíván do polštiny a ruštiny. 

Dalším překvapením byla také nominace formace Sunflower Caravan, která je přes snahu o nestrannost přinejmenším zajímavým projektem, nebo kapela Toxique, o které je slyšet už nějakou dobu. Zatímco ostatní nominovaní připomínají poněkud omezený náhled, který snad vznikl výběrem z programu některého z letních festivalů.

Na opravdu nestranný a kvalitní obraz ocenění českých hudebníků si nejspíš budeme ještě muset nějakou dobu počkat. Otázkou zůstává, zda produkovaná hudba musí být komerční nebo kvalitní, protože o skloubení obou těchto kvalit se zatím pokusil jen málokdo.