Anna Zapletalová

Anna Zapletalová by mohla vypadat jako nenápadná studentka. Na mnohé by taky mohla působit jako typická blondýna (protože její vlasy jsou vážně blond). Ale Anna Zapletalová je dámy a pánové opravdová prezidentka! Konkrétně celé Studentské Unie. Mimo tento vysoký post je navíc novinářkou a v mnoha projektech nejen Komunikační agentury na FMK figuruje i jako PR manažerka.

Jaký je to pocit být první prezidentkou SU?

Jedinečný. A také zavazující. Do postu jsem totiž nastoupila po Radoslavovi Štefánkovi a Gabrielu Kalapošovi, kteří stáli u zrodu organizace. Spojit studenty ze všech fakult a vytvářet příjemné prostředí na univerzitě byla jejich myšlenka. Odvedli pro ni nepředstavitelné množství práce a nechali v ní kus srdce. To je pro mě výzva a zároveň motivace. Orgán jsem již věnovala a odhodláním pracovat pro ostatní i na sobě jsem dostatečně zásobena.

Sama si se rozhodla kandidovat nebo tě někdo nominoval? 

O kandidatuře jsem přemýšlela poměrně dlouho. Sami uznáte, že není jen tak vzít si pod křídla desítky lidí, kteří ovlivňují několik tisíc dalších. Najednou máte obrovskou zodpovědnost, ale také musíte umět komunikovat, plánovat, vést, poslouchat, předvídat, motivovat, být kreativní… U toho všeho svěží a usměvaví, což předstírat nejde. Respektive ano, ale ne moc dlouho. Bylo potřeba uvědomit si důsledky a zvážit, jestli budu schopná zvládat vše na sto procent. Nakonec mi vnitřní hlas i diář řekl: „Ano!“ a po rozhovoru s Gabem jsem o tom byla přesvědčena úplně. A víra je nejen pro práci, ale pro samotný život, základní hybnou pákou. Pokud chceme, můžeme dosáhnout všeho, ale pouze za předpokladu, že pro to sami něco uděláme. A když to nevyjde, nezoufat, ale hledat ponaučení, které nám usnadní budoucnost. S tím jsem šla i do volební místnosti. Měla jsem obavu, jak ostatní přijmou fakt, že bych je měla vést. Když se ale všichni během tajné volby vyjádřili kladně, úplně ze mě vše spadlo. Mít kolem sebe lidi, kteří vám věří, a vy můžete zase jim je neskutečně posilující.

Hodláš nějakým zásadním způsobem reorganizovat SU? Respektive, jak velké máš ambice, co se týče vedení a možností tvého vlivu?

Diktovat ani reorganizovat se nechystám. Jen vylepšovat. Pravidla a vazby u nás fungují, ale jelikož rosteme a okolí se mění, je potřeba nezůstat stát na místě, ale flexibilně reagovat, posouvat se dál.

Vzhledem k tomu, že v SU působíš už nějaký ten pátek, není těžké přejít z pozice „mezi kamarády“ do postavení „jsem vaše šéfová“?

Je fakt, že to jsou pozice, které vyžadují odlišný přístup, ale já je nevylučuji. Jsme dobrovolnická organizace, nehodlám nikoho sekýrovat ani se podbízet. Chci, aby si všichni uvědomili svůj potenciál a to, že jaký bude výsledek činnosti, závisí jen na nich samotných. Ve Studentské Unii si každý může dělat to, co sám chce. Nabízíme prostor a podporu novým nápadům, vizím, lidem, realizaci, praxi, ale ne rozmaru.

Plánuje SU nějaké jiné projekty, než ty zaběhlé? Něco jako byla polštářová bitva? 

Plánuje nové i zůstat u těch osvědčených. Polštářovou bitvu si pravděpodobně zopakujeme, proběhne Antiples, Galavečer, ale spustíme i kompletní informační portál pro UTB, postaráme se o vaše aktivity během víkendů ve Zlíně… Bude toho opět dost. Pokud má ale kdokoliv ze studentů inovativní nápad nebo se chcete zapojit do realizace své oblíbené akce, velmi rádi ho mezi námi přivítáme.

Co se týče osobního života, máš vlastně nějaký? Nezabírá ti veškerý čas škola, práce a SU?

Ještě bych tam přidala každodenní cestování autobusem do Zlína. Ale veškerý čas to určitě nezabírá. Naplňuje mě to, ale potřebuji čerpat síly. Ráno si nedokážu představit bez půlhodinky pilates, velké snídaně a šálku zeleného čaje. Pravidelně chodím běhat, ráda fotím, píšu, cestuju, čtu, sním, kreslím, zapaluju svíčky, umývám nádobí, žehlím, jím, vařím, peču… Já vím, je to v dnešní době trochu divné, ale nevěřili byste, co skvělého vás napadne nad špenátovým rizotem nebo plechem s kokosovými sušenkami.

Tvé plány po dosažení Mgr. titulu? Prezidentování někde jinde, odjezd do zahraničí nebo klidný rodinný život s mužem a třemi dětmi na samotě u lesa?

Ráda budu vést PR tým a zabývat se marketingem, ráda budu partnerkou člověka, se kterým najdu společnou cestu, ráda bych prodávala i v potravinách nebo dělala cukrářku. Nebráním se od budoucnosti přijmout cokoliv. Štěstí je totiž všude. Zaleží na nás, jestli ho chceme vidět.