Jaký byl Kulturák? Čtrnáctidenní retrospektiva

Výstavy, přednášky, koncerty, divadlo, design shopy, tvořivé dílny. Vše bylo cool, jako Kulturák samotný aneb multižánrový festival vymykající se klasickému mainstreamu.

Kdo má rád módu mohl si v OC Kvítková, kde byla umístěna prodejní galerie, koupit nějaký ten stylový kousek. Výběr byl široký – šaty, trička, kabáty, boty, kabelky, módní doplňky – od náušnic a prstenů po brože. Když jsem vstoupila do 3. poschodí té skleněné kostky, která, co si budeme povídat, doposud moc nežila, cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Nevěděla jsem kam se dřív podívat.

Skvělá byla možnost popovídat si přímo s autory a tvůrci nebo se na malý moment autorem a tvůrcem stát. Tvůrčí dílny poskytly možnost popustit uzdu vaší kreativitě při výrobě deníčků a bloků, placek nebo vlastních triček. Sama jsem se do toho pustila a nesmírně si ten čas užila. Krom toho byl vánoční dárek na světě. Takže dvě mouchy jednou ranou.

Jak jsem se již zmínila, každý si přišel na své. Tedy i děti. Dětská scéna nabízela malým divákům jen samé kvalitní kousky, a to večerníčky Pat a Mat nebo Ferda Mravenec. A aby jen nekoukali na televizi, byly zde pro nejmenší připraveny originální hračky. Myslím, že mnozí rodiče svým ratolestem záviděli tu možnost jenom si hrát, a navíc s tak skvělými hračkami!

Kulturní institut Alternativa nabídl výstavu fotografií Proměna továren – Lidé a čas, na které jsou zachyceny proměny továrního areálu firmy Baťa od jeho vzniku počátkem 20. století až po současnost. Vystavené archivní snímky měly vysokou dokumentární hodnotu a vhodně je doplnily fotografie z posledních patnácti let života továrních budov od Michala Girgela. Díky výstavě znám Zlín o něco víc, a tím mi je zas o kousek bližší.

Alternativa však nabídla mnohem víc. Výstavu Knižní ↔ Design. K vidění byly kvalitní autorské knihy a teoretické publikace z oblasti umění, designu a architektury. Kdo se ponořil do listování knih, zapomněl na čas. A to je jen dobře, neboť to svědčí o kvalitě nabídnutých publikací a zájmu návštěvníků.

Je skvělé vědět, že jsou autoři, kteří si na knize kromě obsahu cení i toho, jak kniha vypadá!

Těžko popíšu pocit, který jsem z toho měla. Z výstavy jsem však byla nadšená a nechtělo se mi odejít. Knihu o životě a díle designérky hraček Libuši Niklové jsem si prohlédla snad třikrát! S jejími hračkami si totiž hrál každý z nás. Oči jsem nemohla odtrhnout ani od Petržalky, publikace, která dokumentárně zachycuje a ukazuje život na největším sídlišti v Bratislavě. Výstava ukázala, že kniha jako médium je pořád ještě aktuální a zcela určitě není staromódní přežitek!

Kouzlo papíru podtrhly výrobky papírnictví Papelote, jež bylo možné zakoupit. Pro ně není papír pouze nějaký cár, na který se dá psát, ale materiál plný chutí, vůní, zvuků a barev. A přiznám se, okouzlili i mě. Jeden jejich diář našel šťastnou majitelku.

Podzimní šeď neměla šanci.

Anežka Adamíková