Dalajlama: Otevřené srdce

Během Vánoc jsem se rozhodl odpočinout si trochu u duchovní literatury a na doporučení přečíst jeden z Dalajlamových titulů. Musím předeslat, že mne kniha příjemně překvapila, takže se o její myšlenky rád podělím.

Podobně jako Tolle v The Power of Now, ukáže nám Dalajlama něco málo o tom, jak dosáhnout spokojené existence (zase). V úvodu mne vtáhla hloubavost, se kterou se tématu věnuje, aniž by čtenáře nudil. Je to jako by ho vedl vlastním poznáváním, přitom ale nezní dogmaticky a místo aby protěžoval buddhismus jakožto víru, snaží se najít společné znaky s ostatními náboženstvími a ukazuje univerzální aplikovatelnost buddhistických principů bez ohledu na vyznání.

Hlavními myšlenkami knihy jsou dva aspekty spokojeného života: Jak otevřít srdce a pěstovat v sobě soucit. I přes jejich mefaforičnost se jedná o velmi důležité prvky životní filozofie. Podle buddhismu totiž sídlí mysl uprostřed hrudníku – otevřené srdce je tedy metafora pro otevřenou mysl. Také soucit se najednou nezdá ničím neuchopitelným:

“Soucit je přání, aby druhé bytosti netrpěly.”

Prostřednictvím dvou výše zmíněných principů nás Otevřené srdce učí, jak zacházet s negativními pocity pramenícími ze života který vedeme a být tak pozitivním prvkem na tomto světě (dále nešířit negativitu).

“Naše fyzická nenávist nemá na naše nepřátele žádný fyzický vliv, nijak je nepoškodí. Naopak jsme to my, kdo je požkozen. … V noci nemůžeme spát, … zatímco naši nepřátelé spí dobře aniž by si uvědomovali, do jaké situace jsme se dostali.”

Prostředkem, kterým můžeme tyto negativní poctity identifikovat a vypořádat se s nimi je meditace. A píše-li Dalajlama o meditaci, nesnaží se ji stavět do nějakého magického oparu, ale naprosto pragmaticky ji popisuje jako analytický proces, tedy soustředěné rozjímání o nějakém konkrétním objektu, pocitu či situaci. Je-li vyložena takto, nakonec zjistíme, že vlastně meditujeme docela často.

“Meditace je pouze proces, kterým získáváme kontrolu nad svou myslí a zaměřujeme ji ctnostnějším směrem. Meditace může být také považována za techniku, jíž potlačujeme staré myšlenkové zvyky a rozvíjíme nové.”

Stejně jako v případě The Powe of Now (které mimochodem z buddhistických principů také vychází) vám nejspíše v knize přijde zajímavých pouze pár myšlenek, ale předesílám, že stojí za to. Závěr knihy je naopak velmi duchovní, věnuje se některým buddhistickým tradicím, historii a praktikám. Pro nepraktikujícího je tedy možná zajímavým seznámením, ale významný přínos už nemá.

Pro její nadčasovost, společenský přesah a možnost rozvoje osobní morálky každého z nás bych Otevřené srdce doporučil všem bez rozdílu.

Knihu vydalo nakladatelství Pragma.

Autorem článku je Jan Habich. S jeho recenzemi a články se můžete kromě SUPORTu setkávat i na jeho vlastním blogu. Jana najdete také na Twitteru.