Linda Jablonská: Měli bychom se rozhlédnout kolem sebe

Linda Jablonská je mladá dokumentaristka, která se před čtyřmi lety uvedla svým dokumentem Vítejte v KLDR. My zveřejňujeme rozhovor, který vznikl díky asociaci Zelený kruh. Ta se snaží zprostředkovávat názory známých lidí veřejného života na otázky životního prostředí.

Jakým způsobem přispíváte k ochraně životního prostředí?

Vypadá to asi tak, že se snažím, pokud to jde, jednoduše nespotřebovávat zbytečné věci a neplýtvat energií. To je zkrátka takové moje životní krédo - nespotřebovávat víc, než je nezbytně nutné. Tím pádem vzniká i míň odpadu.

Snažím se ale taky točit filmy, které mají k této tématice blízko. A to snad pomáhá na téma životního prostředí nabalovat lidi, kterým to téma zatím není úplně blízké.

Jaké ekologické organizace se Vám líbí a proč?

Mě je určitě sympatický Ekologický právní servis. To je velice dobrá a potřebná organizace. A mám kamarády v Hnutí Duha. Spousta věcí, které oni dělají, jsou v pořádku, stejně jako třeba v případě Greenpeace. Ačkoliv u Greenpeace jsou určité věci, se kterými nesouhlasím, jejich směřování je mi v zásadě sympatické.

Jak se díváte na občanské iniciativy, které vznikly po posledních parlamentních volbách?

Myslím si, že občanský aktivismus je hrozně potřebná věc. Po volbách nastala učitá skepse z dalšího vývoje, lidé jsou zklamaní. Proto vzniká spousta různých organizací a sdružení lidí, kteří se už nespokojí s tím, že na situaci nadávají. Skutečně proti věcem, které je trápí něco dělají - to je velice potřebné. Právě tímhle způsobem lze politikům a lidem ve vyšších sférách naznačit, že si nemůžou dovolovat úplně všechno. Že i lidi můžou mít vlastní názor a můžou ho chtít prosadit.

Jaké téma ochrany životního prostředí je Vám nejbližší?

Pro mě je docela blízké téma ochrana krajiny jako takové. A to už z třeba jenom estetického hlediska. Nejvíc mne rozčilují hnusné stavby s minimální životností, nelogičnost v urbanizaci. Nebo fakt, že si někdo v Krkonoších rozbourá půlku stráně, aby si tam postavil tenisový kurt. Prostě mne rozčilují věci, které necitelně zasahují do krajiny. Když krajinu budeme mít hezkou, tak se nám v ní zároveň bude dobře žít. Myslím si, že právě to by si Češi měli uvědomit - že prostředí, ve kterém žijí, je fakt strašně důležité pro duševní zdraví. Jak říká Václav Cílek, obraz krajiny vnější se promítá do krajiny vnitřní.

Které globální problémy životního prostředí Vám připadají důležité?

Já se samozřejmě zajímám o problematiku klimatických změn, a taky jsem o tom natočila film. Zárověň si myslím, že každý člověk má předevšim začít sám u sebe. Podívat se kolem sebe a začít třeba vesnicí nebo městem, ve kterém žije - potažmo zemí, ve které žije. To je primárně důležité. Samozřejmě je nutné taky přemýšlet o tom, že čím míň toho budu spotřebovávat, tím míň oxidu uhličitého se vypustí do atmosféry, a tím míň efektů klimatických změn vznikne. Měli bychom se rozhlédnout kolem sebe. Ono to všechno ostatní potom přijde samo.

Znáte dobře šumavské hory?

Na Šumavě jsem byla několikrát a mám to tam hrozně ráda. Šumava pro mě znamená zajímavý období, kdy jsem přecházela z baru do přírody. Takže tam jsem vlastně měla takový iniciační momenty s horama a s bytím mezi v přírodě. A už mi to zůstalo.

Co se Vám na ní nejvíce líbí?

Když jsem na Šumavu jezdila před deseti lety, hrozně se mi líbilo, že tam člověk může dlouhý hodiny chodit, aniž by někoho potkal. Což vlastně nevím, jestli ještě pořád platí. Jsou tam krásná místa, stejně jako na každých horách. Místa, která Vás nějakým způsobem inspirují nebo naplňují.

Co je na Šumavě největší problém?

Z mého laického pohledu jsou to především lobbystické zájmy. Pro určitou skupinu lidí by bylo výhodné, aby se na Šumavě stromy vykácely, aby se tam uvolnilo místo třeba pro nějakou lukrativní stavbu, ať už skiareálu nebo čehokoli jiného. Tím by se zvedl turistický ruch. Chápu, že pro místní lidi to může být důležité. Na druhou stranu je Šumava v České republice unikátní a turistické zájmy by měly v tomto případě rozhodně ustoupit zájmům zachování přírody v takové podobě, v jaké je nyní.

Je to podle vás případ politické korupce?

Nejsem právník, ale celkem mi to zapadá do celkové politické atmosféry v této republice a v tomto čase. Myslím si, že všichni politici včetně ředitele Národního parku Šumava by měli ctít a dodržovat zákony Český republiky, a taky naslouchat hlasům svých voličů a občanů. A zejména nemyslet pouze v krátkodobém horizontu, ale zkusit přemýšlet o ochraně přírody v kontextu několika desetiletí.

Ta kauza může mít dopady minimálně na druhou stranu Šumavy. Česká republika posledních několik let cílevědomě pracuje na tom, aby její obraz v zahraničí nebyl příliš dobrý. Tohle je jenom jako takový další příspěvek do tohoto snažení.

Jak by to tedy na Šumavě mělo vypadat?

Všechno by se mělo dělat hlavně rozumně. Myslím, že by se nemělo zasahovat do míst, která jednou byla prohlášená za bezzásahová. Prostě by se nemělo ustupovat zájmům lobbystů a turistického ruchu.

Nevnímala byste to jinak, kdybyste byla na Šumavě místní?

Já nevím. Ale řekla bych, že místní člověk je dost těžko definovatelný pojem. Buďto to jsou lidi, kteří se tam přistěhovali po revoluci, když bylo otevřené hraniční pásmo, a nebo jsou to lidi, kteří se tam přistěhovali po Němcích. Takže já vlastně úplně nevím, kdo je místní šumavský člověk.

Rozhovor vedl Jan Skalík za Zelený kruh, občanská společnost. Text vznikl za podpory Ministerstva životního prostředí ČR.

Získejte srozumitelné informace o životním prostředí a účastněte se na rozhodování!

Více na portálu Účast veřejnosti: www.ucastverejnosti.cz