Můj boj s leností: Pár tipů před začátkem semestru

Každé ráno,když se probudím, přemýšlím nad tím co budu ten den dělat. Abych to řekl správně, spíš myslím na to, co udělat musím a těm činnostem se potom soustavně vyhýbám. Moderně se tomu říká prokrastinace, ale já to slovo nemám moc rád. Zní tak divně vědecky, jako by bylo potřeba svoji lenost pozvedávat na nějakou vznešenější úroveň.

Říkám si, jestli jsem normální. Když se podívám okolo sebe, vidím samé aktivní ne-lenochy. Všichni "odborníci" na produktivitu práce říkají, že je důležité najít si činnost, která mě bude bavit a budu ji chtít dělat. To je blbost. I sebevíc milovaná aktivita se za chvíli omrzí, opracuje a zůstane z ní nudná rutina.

Přesto se mi vždycky nějakým způsobem podaří splnit si všechny povinnosti. To, abyste si nemysleli, že nedělám pro jistotu vůbec nic. Dokonce si začínám myslet, že klíč k produktivitě je schovaný ve schopnosti zaplnit si diář úkoly. Není totiž lepší pocit, než když si večer odškrtáváte splněné a hřeje vás u srdce samolibost. Ne nadarmo se říká, že nejschopnější manažer svého vlastního času je matka s malými dětmi, které skončila mateřská dovolená.

Jo, a taky dost pomáhá odřeknout si každých 20 minut kontrolovat Facebokok. A Twitter taky. A emaily. A nepracovat pořád. Nejvíc ze všeho ale pomáhá, když si svoji lenost budete trochu hýčkat.

Jednou, dvakrát do týdne si udělat pěkné odpoledne, vzít si knížku, lehnout si třeba do parku a číst si. Zkuste to. Zjistíte, že dostanete spoustu nápadů, jak vyřešit vaše starosti, a hle, je po problému. Možná dokonce přijdete na to, že se těšíte, až začnete zas něco dělat (místo válení v parku). Fakt to funguje.

Až vám zase začne semestr a budete mít pocit, že nestíháte, běžte si vyvětrat hlavu a vzpomeňte si na mě.

A pokud to fungovat nebude, dejte vědět v diskuzi, co nakonec zabralo, ať si rozšíříme obzory. Pěknej start nového semestru!