Design a marketing. Válka? Mír! Smyšlený přežitek?!

Možná, že tato zmínka někoho naštve. Možná, že to někoho pobaví. Možná, že to někoho začne zajímat. A možná, že se něco stane. A když bude reakce naprosto nulová, možná dobré znamení, že se vlastně nic neděje.

Jako prvák a „zástupce marketingu“ mám neúplný a zkreslený obraz o tom, co se tady vlastně děje. Ale ani jedno mi nepřijde jako důvod, abych popřípadě nemohla začít nějakou diskuzi.

Po příchodu na naší úžasnou fakultu multimediálních komunikací, jsem byla nadšená představou o světě, kde vznikají skvělé projekty. Kde vládne mír a pohoda, kde (jak jsem slyšela hnedle první den školy) jde hlavně o přátelství a lásku. Předmět KOMAG nás všechny fascinoval. O to větší a tvrdší pád byla realita.

Žádné přátelství, žádná láska. Dva světy rozdělené několika zdmi. Musím se ptát, kde se vlastně tento konflikt vzal? Od kdy designéři považují markeťáky za „panovačné“ a markeťáci designéry za „nespolehlivé“? Kdy poprvé někdo vyslovil tahle slova? Má s tím vůbec první, druhý, možná i třetí ročník něco společného? Nebo to jsou jen přežité věty, které se tradují z ročníku do ročníku a udržují tak tenhle „nepřátelský“ stav, kterému nerozumím.

Sama spolupracuji se dvěmi slečnami z designu a musím říct, že jsou naprosto skvělé. A dokonce jsem tady já ta „podřízená“, co shání, co ony potřebujou. Cítím se dotčená? Ne! Dělá mi to dokonce radost (i když starost samozřejmě také), že pomáhám stvořit něco pěkného, co může pobavit ostatní. A není to snad ten důvod, proč jsme na takovouhle vysokou šli?

Tak proč je tady v podvědomí ona netolerance. Jsem snad až moc naivní, že nevidím důvod k vzájemné nevraživosti? Že bych si přála fakultu, kde vážně funguje přátelství a kde se pracuje v přiměřené pohodě?

V pondělí jsem se dozvěděla, že se za dva roky (potřebuje dlouhou přípravu) plánuje výstava – prezentace designových oborů, kterou budou pořádat markeťáci. Snad je to první krok k nějaké možnosti smíření, nebo alespoň o mírném uhašení našich neshod. Třeba to i pomůže zmírnit názor, že design pro marketing „otročí“ a marketing pro design nedělá zhola nic.

Jestli to někdo právě čtete, a jste designér, co má opravdu důvod nenávidět marketing či markeťák, co má důkaz o nespolehlivosti designu. Jestli jste rozhořčeni, ukřivděni, nesouhlasíte, souhlasíte, chcete něco dodat, chcete se vyjádřit, osvětlit povahu tohoto problému – jen do toho.

Sepiště co chcete, můžete říci cokoliv. Hoďte to do kanceláře SU a já to velmi ráda předám čtenářům Suportu. Třeba vznikne řada článků, které možná něco dokážou a možná taky vůbec nic…

V čem mám ale naprosto jasno je, že nikdo tohle za nás nevyřeší. Je to jen na nás studentech, zda máme chuť toto napětí ukončit. Anebo jestli to necháme být a za rok, až přijdou noví prváci bude naše první věta – „Máme tu s nima problém…!“

 

Autorka: Kalfi

 

4.5
Váš hlas: Žádná Průměr: 4.5 (4 votes)

Komentáře

kdo ví...

Přiznám se, že tímto názorem jsem byla krmena od začátku - jak staršími spolužáky, tak samotnými učiteli! Těžko se tedy asi dopátrám, jestli jsem jimi byla ovlivněna trošku nebo hodně. Mám ale taky spoustu zkušeností s nespolehlivostí, zejména pár grafiků už mě nechalo na holičkách, když to můj projekt nejméně potřeboval.
Abych neměla máslo na hlavě, musím ale zmínit i druhou stranu mince - my markeťáci jsme často taky nespolehliví a trpíme Studentským syndromem. Navíc si pěstujeme pocit nadřazenosti. Být výtvarníkem, na nějaké nafoukané "rádoby manažery" bych se taky vykašlala...
Jediná cesta, jak to změnit, je jít do sebe a začít se změnou SVÉHO chování.

Ada

souhlas. částečně

souhlasím. ale co se týče školních projektů, je to o zvájemném respektu a domluvě.. markeťáci si vymyslí supr úžasný druh propagace a výtvarníci at ho udělají? nápad se platí, o tom žádná, ale pokud si M vymyslí něco nemyslitelného, pak je jasné, že V budou podráždění, protože M to sice zabralo 10 MINUT beainstormingu, ale V na tom budou třeba 10 HODIN pracovat rukama.. (jen modelovka)

a navíc ne každý dělá jen jednu jedinou věc. mimo ten který projekt občas u toho ještě i studujeme. pracujeme (to už možná více) nebo se rovnou podílíme na několika věcech najednou..a kdo z nás všech se nesnaží vést ještě nějaký ten osobní život?

a mimo todle všechno - kdo splní úkol na 100% když za to dostane jen poděkování..? (ale je jasné, že škola je škola a platit nám nebudou, sim vás..)

ideální by bylo respektovat se navzájem, snažit se pochopit ty druhé a vycházet si vstříc. ideál ale často bývá jen iluze.