Vánoce na krku, tak to abych si pohla a napsala další epizodu svého dánského dobrodružství. Nadšení pro LEGO už se zase vrátilo na svou původní hladinku a já se nadchla pro něco jiného – pro Dánsko. To nadšení ale ze mě začalo vyprchat s každou přibývající stránkou, kterou musím nastudovat do školy, a upřímně, momentálně jsem hloubš než dno Mariánského příkopu někde v Tichomoří a chci domů.

drama queen

Oukey, uznávám, jsem tak trochu Drama Queen… Od mé poslední epizody se událo víc veselých událostí, než těch smutných, takže pojďte se zasmát nad cizí hloupostí… 😛

Kupříkladu, hned po návštěvě Legolendu jsem jela na dovolenou do Anglie. Před odletem v 6:30 ráno jsem musela někde přespat, na letišti se mi trčet nechtělo, a protože jsem mladá, nespoutaná a plna touhy po dobrodružství, zvolila jsem couchsurfing. Pro neznalé – na jednu či více nocí se k někomu nasáčkujete do domu, přespíte mu na gauči nebo posteli a pak se rozloučíte a jdete zase po svých. Zadarmo. A taky obohaceni o nový úhel pohledu, jak se žije jinde. Já a můj couchsurfer jsme si domluvili čas vyzvednutí. Pohoda, všecko naplánováno, až do chvíle, kdy mě měl vyzvedout. Myslíte, že jsem si uložila telefonní číslo? Ne. Trochu ve mně zatrnulo, ale ne moc, přece jsem mu posílala to své, a pokud mozek používá aspoň trochu víc než já, tak si to číslo uložil a ozve se mi. Mezitím se prostranství před Legolandem vylidnilo a začala být kosa, posádka našeho školního výletu už odfrčela a couchsurfer samozřejmě nikde. Začala jsem si představovat dobrodružství na letišti. Ejhle ejhle, najednou vidím pobíhající postavu s telefonem v ruce. To bude on! A ano, byl to můj couchsurfer, který mi hned vpálil do obličeje, že až příště budu někomu posílat svoje číslo, ať ho aspoň pošlu celé…

Poznámka no. 33:
Když píšeš někomu telefonní číslo, napiš ho celé. Může se to hodit.

Pak jsem zažila parádní couchsurfingovou zkušenost, a můžu ji jen doporučit 🙂

Ranní kontrola na letišti taky stojí za zmínku. 3x jsem přebalovala kufr, vyhodila balerínky a na sebe oblekla krom normálního oblečení i pyžamo, extra svetr a dvoje ponožky, abych prošla váhovou kontrolou. U toho to neskončilo, paní kontrolorka si mě vzala stranou, prohrábla mi kufr, rozházela mé precizní balení, vytáhla podprsenku a řekla, že teď už by snad mělo být vše v pořádku. Kufr projela scannerem a bylo všechno v pořádku. Nechápete? Já taky ne. Kdybyste to chápali, tak jste buď geniální, nebo se nechte raději vyšetřit…

Poznámka no. 34:
Jsou věci mezi neb
em a zemí, které nemají vůbec žádný smysl, obzvlášť když se dějí v šest ráno.

j-dag

Dánové jsou takový zvláštní národ. Nikde je nemůžete moc potkat. To, že je tady víc kol než lidí, jsem zmínila hned v prvním blogu. To bylo ale před tím, než jsem zažila J-Day. Oficiální začátek pře

dvánočního šílenství, svátek popíjení a den, kdy se po celém Dánsku začíná točit vánoční pivo!

Najednou těch lidí bylo ve městě víc než na Staromáku před Orlojem. Bylo to moc fajn. První pátek v listopadu je v Dánsku zasvěcený právě Julebryg day, zkráceně J-day. Stala se z toho taková národní posedlost. Tuborg, největší dánský pivovar, pobláznil kdysi celý národ a ten si svou tradici už nenechá vzít. Dříve připadl J-day na první den v listopadu, ale po špatných zkušenostech z rán, kdy většina musela do práce, se svátek přesunul na první pátek v měsíci. V sobotu ráno tak máte zaručeno, že nikde nepotkáte ani nohu. Všichni jdou ten den do hospody, kde se přesně ve 20:59 začíná točit vánoční pivo, chodí Santa Claus, rozdává vánoční pivo, hrají všude vánoční songy.

Ano, ano, ano… Santa Clause rozdávající pivo potkáte v každé hospodě, stejně tak do modrého – barva J-day – oděné barmany a barmanky. Všichni jsou řádně vybaveni, od ponožek, přes šaty a košile, kalhoty, župany, svítící čepky až po králičí uši, obojky a podvazky. Hlavní je ale to pivo. Musím však zároveň upozornit na to, že pivo chutná jako chleba s medem. A většina našich piv chutná lépe… A neříkám to proto, že mám na ten zlatý mok strašnou chuť.

Zajímavostí je určitě vlastní reklama, která se nezměnila více než 30 let a že ten večer pil každý jak Dán… a před půlnočním rozdáváním piva padal jeden za druhým ze schodů.

J-DAG-4-Nov-2011-Foto-Hasse-Ferrold-1 Tuborg,

Nechci ovšem posilovat stereotypy o ožralých Dánech, padajících Dánů jsem pro relevantní posouzení neviděla dostatek. O stereotypech jsem ostatně slyšela už hodně během přednášek Intercultural communication a moc dobře vím, že není správné je nějak posilovat… Že mluvím příliš chytře? Však jsem tady taky na studiu a ne na dovolené, že jo. Studium je nelehké, požadavky dosti zničující. Zatím jsem přečetla víc než 1000 stránek v angličtině a vypila více než 150 šálků čaje s mlékem. Skromně odhadujíce…

mycupofteaPoznámka no. 37:
Po dvou týdnech vás už ani prokrastinovat nebaví, a raději se učíte.

Zažívám nový pocit, že nevím jak si sednout, protože se učím už hodně, hodně dlouho. Zkoušela jsem metodu ‚neučit se‘, ale s tou bych se na ty zkoušky moc nepřipravila. Taky jsem konečně pochopila, co znamená učit se na zkoušku dva týdny v kuse. O tom jsem zatím slyšela jen z vyprávění mojí sestry, která studovala farmacii a dalších chytrých kamarádů.

Takový ty motivační řečičky typu „To určitě zvládneš!“ „Ty jsi přece nejlepší, určitě to zvládneš!“ „Jsi šikovná, nějak se s tím vypořádáš.“ „Kdo jiný by to měl zvládnout, když ne ty?“ těch už jsem na skypu slyšela stovky… tady ale platí: Co tě nezabije, to tě posílí.

what-doesnt-kill-you-makes-you-stronger-funny-quotes

Ovšem nebudu končit negativně, vrátím se ještě k J-day, konkrétně k té svítící čepce, kterou jsem zmínila. Vypadá jako ty červené vánoční s hvězdičkami, které blikají červeně. Ta má je modrá a taky bliká červeně. Noční návrat s hospody s čepkou na hlavě mě tedy inspirovat ke geniálnímu nápadu. Nemám zadní světlo na kolo, a tak mi ta praktická žena schovaná ve mně řekla: „Problém vyřešen! Budeš tu čepku používat, jako zadní světlo na kolo…“ Sice vypadám jako exot, ale funguje to… 🙂

A pokud se vám třetí epizoda 100+1 dánských dobrodružství líbila, dejte LIKE, budu tak vědět, že vás to bavilo a příště zas napíšu nějakou velice poučnou poznámku…

Nečetli jste první ani druhou? Hanba! Teď už žádný zdržovačky a dohnat 🙂

První: Už jsem se vzpamatovala, adaptovala a uklidnila aneb 100+1 dánských dobrodružství

Druhá: Lego a drogy anebo 100+1 dánských dobrodružství

 

 

 

Zdroj: Anežka a internet

 

Komentáře