FOTO: hokej.idnes.cz

Motivace bez motivace. Takhle se jmenovala přednáška Mariana Jelínka, bývalého coache Jaromíra Jágra. Přednáška nalákala do auly U2 spoustu studentů, kteří se zápalem sledovali dění na pódiu. A není divu! Pan Jelínek má za sebou spolupráci s řadou mezinárodně uznávanými sportovci, mezi nimiž byl i 13 let Jaromír Jágr. Kromě hokeje se věnuje i mentálnímu koučinku ve firmách, kde hojně uplatňuje zkušenosti ze sféry vrcholového sportu. Jeho přednáška byla prodchnuta nejen poznatky z oblasti jeho trenérské kariéry, ale i řadou filosofických úvah a psychologickým zamyšlením.

Já byla ten šťastlivec, který si s panem Jelínkem dal kafíčko a vedl zajímavý rozhovor. A to bych si přece nemohla nechat jen tak pro sebe, že jo. 😉

 

Přednáška byla pro mě osobně velmi zajímavá a v průběhu mě napadala řada otázek. A co vy? Jak jste si užil řečnění u nás ve Zlíně?

Ono to není tak úplně o mně.  Jde spíš o pocit studentů. Pokud to pro ně nebyl zbytečně strávený čas, pak to mělo smysl sem dorazit. Ale v každém případě mě potěšila tak hojná účast!

Úterní přednáška zaplnila celou aulu U2 (FOTO: Radek Musil)

To nás taky! Na svém kontě máte spolupráci se spoustou sportovců. Dá se říct, která pro vás osobně byla nejpřínosnější?

To je hrozně těžké říct, co bylo pro vás v životě nejpřínosnější. Vždycky jsem si z každého něco vzal a naučil, protože člověk je neopakovatelná entita. To znamená, že s každým jednáte jinak, není to logisticky dané a nemáte na to návody a poučky, prostě na každého člověka, abyste mu pomohli v určitých věcech, koučovali ho, zabírá úplně jiná metoda. A právě v té originalitě řešení je ten přínos.

Asi Jarda Jágr, vždyť jsme spolu strávili 13 let a díky němu jsem se dostal k lidem, které bych normálně nepotkal. Tiger Woods, Charles Barkley, a mnoho dalších výjimečných lidí, v neposlední řadě George Bush. Díky němu jsem mohl tyto lidi pozorovat, vnímat, povídat si s nimi a uvědomil jsem si, že ten největší zdroj motivace je jakási lidská vnitřní energie.

No Jarda Jágr je v českém sportu opravdová persona. Čím se tedy tak význačně Jágr odlišoval od ostatních?

Já si myslím, že je to silná láska k činnosti. Ono je to o sebeobětování ve prospěch toho, co máte rádi. Takže to vlastně ani obětování není, protože vás to baví. Nebojím se říct, že je to odlišnost Jardy v enormní lásce ke hře, k hokeji. Teď si vezměte, že na oltář hokeje dál všechno. Ve své podstatě nemá vztah ani rodinu, ale takových lidí je celá řada. Vidím tu výjimečnost v enormní emoční vazbě k hokeji, totální seberealizaci.

V tandemu s Jardou fungovali celých 13 let (FOTO: www.isport.blesk.cz)

Trenérské činnosti se stále věnujete. Máte nějaké parametry, dle čeho si vybíráte, koho budete trénovat?

Nemám parametry. Jediný parametr je čas a kvůli tomu musím bohužel některé lidi odmítat, ale vůbec to nesouvisí s financemi, nebo například jestli je to muž nebo žena. Přestal jsem pracovat s dětmi a mládeží, už to vážně nestíhám. Proto si vychovávám dva asistenty a na ně už spoustu věcí deleguji. Když jsou to opravdu vrcholoví sportovci, tak tam žádný výběr nedělám, ani podle druhu sportu.

Vrcholový a amatérský sport jsou dvě naprosto odlišné věci. Určitě jste si prošel obojím. Nemyslíte si, že vrcholový sport poslední dobou nestaví na těch pilířích, na kterých by měl?

Já bych to řekl takhle, hovořím o tom i na univerzitách. Vrcholový sport se v poslední době proměnil v takzvaný „sportovní průmysl“. Je to ohromný byznys a jako byznys se chová. Se všemi negativy,  úplatky, korupčními aférami, ale i se všemi pozitivy, což je reklama a či případné zisky.

A pak máte zájmový sport a výkonnostní. Ten se nechová jako byznys. A tady už vidíte ten rozdíl. U zájmového sportu jde o prožitek, o tu čistotu, kterou převzal ještě od starých Řeků. Pojmy jako  Kalokaghatia – rozvoj rozumu, těla a duše nebo Coubertinovo heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. No to přece ve vrcholovém sportu nefunguje! To funguje v těch výkonnostních. A díky tomuto parametru vrcholový sport skočil do odvětví sportovního průmyslu. Já se tím nikdy netajil, možná tak i působím trochu opovržlivě vůči vrcholovém sportu, že ty dopingové aféry, podplácení rozhodčích, bohužel to tam je a být by to tam nemělo. Ale bez toho nefunguje byznys ani politika, že jo.

No a dá se tedy ve vrcholovém sportu ještě nějak zapojit vášeň? Je tam vůbec někde na to časový prostor?

To není jen tím časem. Ono je to tím, že čím je větší peněžní obrat, tím větší sklony máte k neetickému jednání. Těžko uděláte něco neetického v situaci, kdy o nic nejde. Jakmile tam jde o víc, a ještě navíc o peníze, tak tam už má člověk k tomu takové sklony a morálka jde stranou. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. No a těch možností neetického jednání je tam spousta.

Ale já jsem přesvědčený o tom, že i přesto vrcholoví sportovci milují svou činnost. Jenom ta doba, tlak na výkon a peníze to stáhly někam, kam úplně nechtěli. Jarda Jágr přece nemůže za to, že vydělává takové peníze. Vnímám, že platy některých sportovců jsou nemorální. I přes to všechno miluju vrcholový sport a baví mě tam to, co dělám. Ale neznamená to, že se se vším ztotožňuju. Myslím si, že to takhle mají i ti hráči a sportovci.

Na přednášce jste mluvil o tom, že je málo mladých sportovců s opravdovou vášní k dané činnosti. V čem si myslíte, že je hlavní problém?

Doba je jiná, ale to je už otřepané. Myslím si, že vyrůstají lidé, kteří mají ohromné chtění, ale nemají tu energii záměru. Oni by všechno chtěli, ale co nejjednodušeji a nejrychleji a to prostě nejde dohromady. Ta energie chtění je pouze něco, co nám hypoteticky buduje sny v hlavě. A mladí lidé mají úžasné sny, ale to je často vše. Pokud je můj sen pro mě srdečný a ne pouze racionální, tak pro něho i něco dělám.

Problém který vnímám, je často ten, že si lidé namlouvají, že pro ten svůj sen něco dělají. Jsou přesvědčení o tom, že dřou a dělají maximum, ale objektivně je to úplně jinak. To znamená, že mají úplně jiný stav vědomí. To je to nejhorší! Jedinec je přesvědčený, že pro to dělá všechno možné, ale v porovnání s těmi lidmi, co už něčeho dosáhli, jede na 30%. A to je to nejtěžší zatřást s dotyčným a říct mu „Prober se! Vždyť ty si to jen nalháváš!“

Myslím si, že nás společnost zahnala ve jménu cílů, výsledků, formou vnějších motivů do emoční vazby k těmto motivům a odpoutává nás od emoční vazby k činnosti.  Co je reklama? Reklama je honba za něčím. Kdo nemá tyhle hodinky, nezapadá do kolektivu. To znamená, že jsme od dětství k tomuto vedení a kdo tomu podlehne, dostává se do koloběhu cílových feťáků, odpusťte mi, oslů hodících se za mrkví v podobě či atributů daných rolí.

Kromě sportovního trénování se věnujete i mentálnímu koučinku. Jaký je hlavní rozdíl mezi koučinkem sportovců a mentálním koučinkem?

Ten rozdíl není moc velký. V obou sférách například potřebujete budovat tým. Potřebujete lidi motivovat, vést je k výkonu. Potřebujete, aby lidé byli odolní k negacím dané role, podobně jako ve sportu. Defakto ten rozdíl tady není. Je to jen otázka názvosloví a příběhů, příkladů, které samozřejmě jsou rozdílné.

DSC_4861

Kromě trenérské činnosti se pan Jelínek věnuje i osobnímu koučinku (FOTO: Radek Musil)

Kdybyste si měl vybrat jiný sport mimo hokej, nějaký diametrálně jiný, na který byste se přišel podívat ne z pohledu trenéra, ale z pohledu návštěvníka, jaký by to byl?

Asi tenis. Tenis mám ráda, hrávám ho rekreačně. Je to sport, kterému k dokonalosti chybí jediná věc a to ten tým. Je krásné to, že ho můžete hrát dokud vám to zdraví umožňuje. V hokeji to jde těžko. Potřebujete k tomu víc lidí, abyste si zahráli, ledovou plochu, výzbroj…. Tenis je v tomto jednodušší. Už mě teď napadají další sporty. Ono je to těžké říct, já mám rád pohyb jako takový. Je to součást mého života. Ale zůstanu u toho tenisu.

Máte nějakou radu z pohledu mentálního tréninku, jak využít motivaci v období zkouškového? Třeba u předmětů, které pro jedince nejsou přímo záživné?

V tomto okamžiku je důležité si popovídat sám se sebou. Uvědomit si a ujasnit si a logicky si odůvodnit, proč tu danou zkoušku potřebuju. V životě nebudu dělat jen věci, které mě baví, a když mě něco nebaví, tak musím najít morálně volné vlastnosti, abych do toho šel. Položit si otázku „Mám na to ty morálně volné vlastnosti? Chci to?“ Je to vždy o tom si najít ty argumenty, které vezmou a rozbouří ve vás energii. Říct si „Jo, tento předmět mě nebaví, ale potřebuju tuto zkoušku, abych se věnoval oboru, který mě baví.“ To znamená najít si tu sekundární motivaci, smysl.

Je přece logické, že nebudete dělat v životě jen věci, co vás baví. Jardu Jágra taky nebaví chodit do posilovny. Ale miluje hokej a uvědomuje si, že bez té posilovny být nemůže a tak nekecá, vezme si morálně volné vlastnosti s sebou a jde do posilovny.

Problém nastává ve chvíli, kdy toho studenta ve škole nebaví nic. Ani to, co by měl dělat potom. To se pak těžko ty morálně volné vlastnosti nachází. Jestliže potřebujete diplom k tomu, že si chcete splnit sen a dělat práci, která vás extrémně baví, no tak víte, že ten diplom potřebujete a tak nekecám a dělám zkoušky, které mě totálně nebaví.

Dejte si rande sami se sebou, vezměte si například dvě deci červeného nebo si zapalte doutník, sedněte si do křesla nebo běžte do přírody se psem a ujasněte si, co vlastně chcete. Rozproudí se ve vás energie. Je to prostě o tom pokecání duší s egem.

Zdroj: Redakce SUPORT, Anastasija Žur

 

Komentáře